S Adamem Vokáčem o přírodním pohřbívání

O tom, že člověk po smrti nemusí ležet s kamenem na prsou ani „chrastit“ v urně, ale může se stát stromem, růžovým keřem či barvínkem. O tom, že i hřbitov může být místem života, lehkosti a dokonce i veselí. To vše nám v radovesické knihovně poutavě vyprávěl Adam Vokáč.

V hledišti kromě paní knihovnice seděly jen čtyři dámy, ale vytvořily doslova ukázkové publikum. Pozorně naslouchaly, ptaly se, diskutovaly s přednášejícím i mezi sebou – a nejednou zazněl i smích.

Beseda se nakonec příjemně protáhla na hodinu a půl a zakončil ji potlesk i podání rukou. Všichni jsme si odnesli poznání, že tohle zdánlivě smutné téma vůbec nemusí být morbidní. Naopak – je v něm spousta zajímavého, co stojí za to objevovat.