Historie obce

Historie Radovesic sahá mnohem hlouběji než do roku 1175, kdy se obec poprvé objevuje v písemných pramenech. Nejstarší stopy lidského osídlení zde vznikaly již v době, kdy v Egyptě vyrůstaly pyramidy. Když na území dnešních Radovesic vznikala první keltská obydlí, žili zde pravděpodobně Bójové – kmen, po němž dostaly své jméno celé Čechy.

První písemná zmínka z roku 1175 představuje pouze okamžik, kdy se Radovesice poprvé objevily v dochovaných dokumentech. Skutečné dějiny tohoto místa jsou však o více než tisíc let starší. Pod poli v okolí obce archeologové odkryli jednu z nejlépe prozkoumaných keltských vesnic ve střední Evropě. V době, kdy zde vznikala první obydlí, zbývalo do založení českého státu ještě více než tisíc let.

Radovesice tak nejsou jen obcí pod Hazmburkem, ale místem, kde se pod vrstvou ornice skrývá příběh starý téměř dva a půl tisíce let. Jejich poloha v úrodném Dolním Poohří na levém břehu řeky Ohře byla pro osídlení ideální. Řeka poskytovala dostatek vody, úrodnou půdu i přirozenou dopravní cestu, zatímco České středohoří sloužilo jako výrazná dominanta krajiny.

Nejstarší archeologické nálezy sahají ještě hlouběji do minulosti. Byl zde objeven bronzový depot starý přibližně čtyři tisíce let, obsahující dýku a další cenné předměty. Dokládá, že zdejší krajina byla osídlena již v době bronzové a že její obyvatelé ukládali své nejcennější předměty do země jako bezpečné úschovy.

Keltská vesnice evropského významu

Největší význam mají Radovesice především díky rozsáhlému keltskému sídlišti. Archeolog Jiří Waldhauser zde v letech 1969–1988 vedl rozsáhlý výzkum, během něhož bylo na ploše přibližně pěti hektarů odkryto 492 archeologických objektů. Jednalo se o domy, pece, zásobní jámy, hospodářské objekty, dílny i pohřebiště.

Výjimečnost Radovesic spočívá v tom, že nešlo o významné oppidum ani sídlo mocenských elit. Archeologové zde získali jedinečný pohled na každodenní život obyčejných lidí, kteří tvořili většinu tehdejší společnosti. Právě díky tomu patří Radovesice mezi nejvýznamnější archeologické lokality svého druhu ve střední Evropě.

Keltská osada existovala přibližně od 6. století př. n. l. až do 1. století př. n. l., tedy téměř pět set let. Nálezy mořských mušlí, jantaru či luxusní keramiky zároveň dokazují, že zdejší obyvatelé byli zapojeni do rozsáhlých obchodních sítí sahajících stovky kilometrů daleko.

Od středověku po novověk

Po odchodu Keltů oblast postupně osídlili Germáni a později Slované. První písemná zmínka o Radovesicích pochází z roku 1175. Název obce je pravděpodobně odvozen od osobního jména Radoves.

V průběhu staletí byly Radovesice součástí panství významných šlechtických rodů, mezi něž patřili Zajícové z Hazmburka, Lobkovicové, Šternberkové i Dietrichsteinové. Nejvýznamnější stopu však zanechal hrad Hazmburk, který byl po dlouhá staletí správním i hospodářským centrem širokého okolí. Radovesice tvořily důležitou součást jeho zázemí a dodnes je silueta hradu neodmyslitelnou dominantou zdejší krajiny.

Významnou součástí života obce bylo od středověku zemědělství. Pěstování chmele je v Radovesicích doloženo již od roku 1404, což obec řadí mezi nejstarší chmelařské lokality severních Čech. Vedle chmele se zde pěstovalo obilí, ovoce i další zemědělské plodiny.

Obec však zasáhly také těžké události. Roku 1631 byla během třicetileté války vypálena a její obnova trvala mnoho let. Další rozsáhlý požár postihl Radovesice v roce 1701. Přesto se obec postupně rozvíjela. Vznikl most přes Ohři, byla založena škola a roku 1711 byla vystavěna barokní kaple. Ta sice později zanikla, dochovala se však zvonička i rozcestník se sochou sv. Jana Nepomuckého, které dodnes připomínají historickou podobu obce.

Zásadní změnu přinesl rok 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. Posledním vrchnostenským majitelem byl kníže František Josef Dietrichstein. Radovesice se tím staly součástí moderní občanské společnosti.

Radovesice dnes

Na přelomu 19. a 20. století počet obyvatel postupně rostl a v roce 1930 dosáhl historického maxima 748 obyvatel. Druhá světová válka, poválečný odsun německého obyvatelstva, kolektivizace i odchod lidí do měst však znamenaly výrazný pokles. V roce 2011 žilo v obci pouze 361 obyvatel.

V posledních letech se však tento trend obrátil. Radovesice se znovu rozvíjejí a počet obyvatel opět roste. V roce 2025 zde žilo již 534 obyvatel. Téhož roku obec získala prestižní titul Vesnice roku Ústeckého kraje, který oceňuje nejen kvalitní péči o veřejný prostor, ale především aktivní komunitní život a dlouhodobý rozvoj obce.

Historie Radovesic je příběhem místa, které si lidé vybírají k životu již po tisíce let. Od doby bronzové přes keltské osídlení, středověkou obec až po současnost se zde střídaly generace obyvatel, měnily se státy i společenské poměry, přesto život v Radovesicích nikdy nepřestal. Právě tato mimořádná kontinuita činí z Radovesic místo s jedinečným historickým odkazem, který je dodnes patrný nejen v archeologických nálezech, ale i v krajině a životě současné obce.